První den na americké high school

Tak a je to tady, škola. Docela jsem se i těšil, byl jsem plný nadšení a chtěl jsem poznat nové lidi. To bylo večer předtím, než jsem musel vstávat v pět ráno, jenom abych se stihl vysprchovat, nasnídat, připravit si sandwich a hodit do batohu sešit a propisku. Pak už jsem utíkal na autobus, rovnou cestou do školy.

Samozřejmě že ještě byla tma a tak jsem v autobuse usnul, ale každou zastávku jsem se probouzel, protože paní řidička rozsvěcela světla. Nastupujeme první, většinou tak v 6:25 a do školy se dostáváme v 6:50, což mi přijde naprosto zbytečné, vzhledem k tomu, že samotná výuka začíná až v 7:33. Sedačky jsou dost blízko u sebe a téměř nemám místo na nohy. A to jsem docela malej. První den jsem udělal tu chybu, že jsem si vedle sebe nepoložil batoh a potom jsem ještě musel sedět s někým. Od té doby sedávám jen se svým batohem, jako většina lidí. Je to tak pohodlnější.

Z autobusu vystupujeme přesně v 7 a s dvou tisícovým davem jsem se vydal dovnitř, na školní dvůr, kde si všichni hrozně nahlas povídali a já si připadal neuvěřitelně ztracený. V tu chvíli jsem si přál být doma, kde bych ještě pořád měl prázdniny a totální pohodu. Našel jsem třídu, do které budu muset jít, ale vzhledem k tomu, že tam nikdo nebyl, tak jsem se vrátil na dvůr a jenom tak postával u zdi a koukal na lidi okolo sebe. Ten den jsem ani s nikým moc nemluvil.

Zvonek mě vysvobodil z toho utrpení, který jsem musel prožívat a tak jsem šel na svou první hodinu. Měl jsem ten den španělštinu, ale to se během prvního týdne změnilo. Úroveň výuky mi připadala jako v první třídě naší základní školy, ostatní studenti měli na tváři nic netušící výrazy a já jsem se svou španělštinou naprosto vynikal. Bylo to tak jednoduché. Učitelka nejprve představila sebe a pak samozřejmě upozornila na mě a tak jsem se musel postavit a říct, jak se jmenuju a odkud jsem. Pohoda.

Nebudu tady podrobně rozepisovat své hodiny, pro to si vyhradím samostatný článek. Důležité je, že jsem s mapkou v ruce bloudil po kampusu a snažil se zorientovat. Dalo mi to docela dost práce, abych pravdu řekl, ale zatím jsem během 6 minut přestávek vždycky z jedné třídy do druhé stačil přejít. Dá se do toho vkombinovat i zastávka na záchodě, ale nic víc. Nějaké vykecávání s kamarády, nebo pozdní studium na test nehrozí.

Den se vlekl, ale nakonec konečně přišla pauza na oběd. Měl jsem připravený sandwich a tak jsem se posadil na lavičku a prohodil pár slov s dalšími studenty, co tam seděli tak sami, bez kamarádů. Stále jsem si přál být zpátky doma :-D.

Poslední zvonek, konečně byly 3 a já mohl jít hledat svůj autobus. Došel jsem na parkoviště a chvíli bloudil, ale nakonec jsem se domů dostal. A na závěr bych snad jen dodal, že se mi škola ale vůbec nelíbí :-).

Volba předmětů na americké high school

Jakmile jsem si vyřídil lékařskou zprávu, kterou tady potřebujete k nastoupení do školy, jsme se s mým host fatherem vydali do mé highschool. Bylo to poprvé, co jsem tam jel a i když jsem komplex viděl na google maps, tak mě překvapilo, jak daleko od civilizace se ta škola vlastně nachází. Je obklopená loukami, poli a zemědělskými zvířaty. A taky palmami, které jsou tu opravdu všude.

Šli jsme rovnou cestou do kanceláře takovou prázdnou chodbou, jejíž jedinou výzdobu tvořily vitrýny s trofejemi, které školní týmy získaly. Obecně, školní pýcha je zde hodně přeceňovaná a někdy to téměř vypadá tak, že pokud nehrajete americký fotbal, jste abolutní looser a nemáte ve škole žádné postavení. Já jako Čech, to přeceňování sportu nechápu. Opět se setkávám s tím, že jiný kraj je jiný mrav.

Chvíli jsme čekali a pak na nás přišla řada u takové větší dámy, která na stole měla hrnek velikosti malého pivního soudku, o kterém jsem si myslel, že je vtip a když se z něj napila, málem jsem vyprskl smíchy. Dostali jsme spoustu papírů na vyplnění, opět se ptali na naprosto stupidní otázky, jako například jak se jmenovala vaše babička a podobné nesmysly. Nechápu na co to potřebují.

Jakmile tohle bylo za námi, museli jsme opět čekat, tak jsem alespoň poslouchal mého host fathera a tu tlustou paní, jak si stěžují na to, že nefunguje klimatizace. Musel jsem se nad tím pousmát, jelikož mě byla skoro zima a oni tam umírali vedrem.

Nakonec se objevila mladší paní, která svou výškou připomínala hobita a pozvala nás k sobě do kanceláře. Její funkce guidance councelor je poměrně rozsáhlá. Tato osoba vám pomáhá vybrat si předměty, mluví s vámi o vašich problémech, může krátkodobě zastupovat psychologa a v případě exchange studentů komunikuje s jejich organizací a hlasí případné špatné výsledky, což, pokud nejste opravdu líní, nehrozí.

Nabídka předmětů je velmi široká a je zde více sportovních možností, než čistě akademických, což mě dost překvapilo. Ale asi jsem se divit ani neměl. Povinně musím mít historii USA, což je pro mne neuvěřitelně nudný předmět a angličtinu. A dál jsem neměl ani ponětí, co si vlastně vybrat. Dostal jsem na výběr ze spousty možností, mezi nimiž bylo vaření, šití, domácí práce, milion sportů, posilování, řízení, práce na zahradě, zemědělství, péče o koně, krávy a tak dál.

Dalo mi to zabrat, ale po dvaceti minutách jsem měl rozvrh sestavený, ale o tom až někdy příště :-).

Totální výpadek proudu

V klidu jsme s Justinem sledovali televizi, zrovna jsme byli v půlce docela napínavýho filmu, když se ozvala neuvěřitelně hlasitá rána, po ní hučení a prapodivný zvuky. Pak zablikaly žárovky, chvíli se nic nedělo a potom už jen úplná tma v celém sousedství. Chvíli jsem zmateně hledal telefon a konečně jsem ocenil flash light app, kterou jsem si kdysi dávno stáhnul. Takhle jsem měl alespoň nějaké světlo, jenomže nebylo co dělat.

Všichni zmateně vybíhali z domů a když jsem se rozhlédl, byla tma v širokém okolí. Zpětně můžu říct, že se výpadek velikostně rovnal zrhuba rozloze Prahy 1 u nás doma. Sousedé volali elektrikáře a že prý to bude trvat okolo 3 hodin, než proud zase naskočí. Takže 4 pomyslel jsem si a rychle si zpočítal, že už budou tak tři ráno. A ten film byl fakt napínavej :-D.

Po chvilce nic nedělání jsme sebrali zahradní světla, který jsou na solární pohon a šli jsme se projít po golfovym hřišti, kde nás obklopovala neskutečná tma, jak všechna světla v okolí byla zhasnutá. Bylo to opravdu něco neuvěřitelnýho a tady na Floridě velmi neobvyklýho – za těch 26 let, co můj host dad žije v týhle oblasti, se to letos stalo poprvé.

Chvíli jsme si jenom tak povídali a leželi na posteli, ale to nás brzo přestalo bavit, a tak jsme se temným sousedstvím vydali na návštěvu k Justinově mamce. Jenom jeden dům po cestě měl záložní generátor a můžu říct, že takovej hluk bych teda doma poslouchat nechtěl. To už je lepší být pár hodin bez elektřiny.

Místo koukání na film jsme se teda prošli, poznal jsem další lidi a líp jsem se skamarádil s Justinem, takže to nakonec nebyl ani zkaženej večer :-). Proud nahodili okolo půlnoci a tak jsme ten film i dokoukali a šli spát.